Samota je něčím, na co jsem dobře zvyklá, ale zároveň je to něčím, co mi někdy činí obtíže. Od dětství jsem měla se samotou zkušenosti, zvykla jsem si na ni a čerpám z ní jak mnohé pozitivní pocity, tak i často melancholické až depresivní stavy. Na podzim roku 2022 jsem si začala uvědomovat pocit samoty více, a hlavně chuť ji zkusit malířsky zpracovat.

V malbách jsem se rozhodla zachytit osamocenou ženskou figuru, která má v daném prostředí ztvárňovat moje pocity osamění, být ztělesněním samoty, ale zároveň není mnou a ani nezachycuje žádnou konkrétní událost nebo mou vzpomínku. Prostředí jsem volila podle toho, kde si myslím, že na člověka může nejvíce dopadat samota. Osamocenost na dovolené – na pláži u moře, dále prostředí koupelny a ložnice v noci.

Při hledání vhodné škály barev pro zpracování tématu jsem zvolila více monochromatickou barevnost s hlavními barvami – růžovou a černou. Růžovou vnímám jako stereotypně ženskou/dívčí barvu spojenou s něžností, někdy možná obskurností, ale hlavně s pozitivními pocity a veselostí. Na druhou stranu si myslím, že může být vnímána i negativně, možná i depresivně. Každopádně je tam jistý kontrast něžnosti a tvrdosti, až temnosti černé barvy, který mi připadá působivý.

Od předchozích obrazů se tato série v otázce přístupu k malbě změnila také rozšířením mého pojetí "skici". Přípravnými kresbami se pro mě, mimo jiné staly 3D modely figur umístěné do fiktivního prostředí. Tyto modely jsem využívala k pochopení prostorových vlastností a působení světla a stínů. 3D prostředí a možnost polohování figur mi také pomohlo v mé snaze o hledání skličujících a uzavřených póz. Výsledná "3D skica" mi pak sloužila jako volná předloha pro malbu.

Od samotného začátku mě v mysli provázely obrazy od Edwarda Muncha pojmenované “Melancholie”. Od svých obrazů očekávám, že v divákovi vzbudí emoce – konkrétněji emoce spojené s osamocením.